O porobetonu


Porobeton je nejvýznamnějším druhem přímo odlehčeného betonu – silikátového kompozitu, pro který jsou charakteristické makropóry vytvořené přímo v jemnozrnné maltě. Vzhled výrobků je v podstatě dvojí: převážně bílý, je-li plnivem jemný křemičitý písek (pískový porobeton), nebo v menší míře šedý, pokud je plnivem elektrárenský popílek (popílkový porobeton).

Za začátek výroby porobetonu se pokládá patent A. Ericsona, používaný od roku 1924. Tato technologie se ve velké míře uplatňovala ve Švédsku, Dánsku, Polsku a v zemích bývalého SSSR. U nás je za začátky výroby porobetonu považována produkce z roku 1958.Při výrobě porobetonu se v současnosti postupuje tak, že křemičité látky se velmi jemně za sucha i za mokra melou, mísí a homogenizují s páleným vápnem nebo i s cementem, případně s dalšími přísadami. Potom se surovinová směs ve speciálních míchačkách promíchá s vodou, plynotvornou látkou a obvykle i s kalem na tekutou kaši. Ta se vylije do forem, kde se směs nakypří, nejčastěji přidáním hliníkové suspenze, a potom zatuhne. Říkáme, že zraje.

Z čeho se vyrábí porobeton
Pro výrobu porobetonů se používají čtyři základní druhy surovin, ke kterým se přidává voda. Základními druhy surovin jsou pojivo (vápno a cement, které určují druh pórobetonu), plniva (křemičité látky), plynotvorné a pěnotvorné látky a pomocné suroviny.
Hlavním pojivem pro výrobu porobetonů je mleté pálené vápno. Používá se čerstvé a nehašené, což umožňuje využít při technologickém procesu jeho hydratační teplo. Kvalita vápna pro výrobu porobetonů je určená technickou normou ČSN EN 459-1,2,3 "Stavební vápno" a stanovené požadavky jsou velmi přísné, protože je jedním z nejdůležitějších surovin při výrobě porobetonů.
 
Pro výrobu autoklávovaných porobetonů se mohou používat různé křemičité říční nebo pískovcové a jiné písky. Písky nesmějí mít zvýšenou jílovitost, protože větší množství jílu zpomaluje tuhnutí směsi a snižuje pevnost porobetonu. Pro pevnost vyráběných porobetonů má podstatný význam jemnost surovin. Proto je nutné písek ve výrobě domílat, aby se zvětšil jeho měrný povrch.
Další křemičitanovou surovinou pro výrobu porobetonu mohou být popílky z tepelných elektráren. Je však skutečností, že jejich zpracování v porobetonech ve větším rozsahu ustupuje do pozadí.
Technické vlastnosti obou typů jsou v podstatě porovnatelné a současný popílkový pórobeton plně vyhovuje i z hlediska měrné radioaktivity. Sádrovec se používá jako přísada zlepšující pevnost výrobků a regulující tuhnutí směsi. Sádra nebo anhydrit se používají k regulaci časového průběhu tuhnutí plynobetonů, které je zapotřebí přizpůsobit plynotvorné reakci hliníkové suspenze. V hliníkové suspenzi nesmějí být slepené hrudky anebo kulovitá zrnka, která mají relativně malý reaktivní povrch. Ani části prášku nesmějí tvořit zrna s větším průměrem, protože se na nich vyvíjejí příliš velké plynové bublinky a struktura porobetonu by potom nebyla rovnoměrná.
Voda, která se používá při výrobě porobetonů, musí vyhovovat požadavkům jako při betonování. Používaná voda má mít především přibližně neutrální reakci a nízký obsah chloridů. Teplota vody se upravuje dle potřeby, a to v závislosti na druhu výrobku a teplotě směsi, které se má dosáhnout při odlévání do forem.
 
VÝROBKY Z POROBETONU:
ano, zajisté, samozřejmě
H+H Česká republika s.r.o.